Dostal se mi do spárů kousek země. V mých představách plnil tento proužek půdy náš stůl kvalitní zeleninou a pokrmy dotvářel k dokonalosti lístky nepřeberného množství voňavých bylinek. Dost bylo snění. Teď jaká je realita?
Napřed bylo nutné vytvořit něco, čemu by se dalo říkat záhon. Pustila jsem se do toho s vervou. Letitá levandule musela ustoupit stejně jako kameny a plastová folie, která byla pod ní. Vše bylo zarostlé travou. Jsem moc ráda, že na naši zahradu není z ulice vidět. Sousedé by se asi divili, neb ve své šikovnosti jsem několikrát zakopla o rýč, málem se natáhla a několikrát skončila na zadku. Záhonky jsme pohnojili a jak počasí dovolilo, zasela jsem první semínka. Špenát své lístky vystrčil ze země poněkud ostýchavě, a i když první várku potloukly kroupy, nějaké dva víkendy jsme měli k obědu lupení. Juch, to jsem měla radost.
![](https://img.signaly.cz/upload/5/6/b5006607e8d2cb78c4b8fe0f3d42ee/rajceZahrada03.jpg)
Semínka bylinek jsme seli doma. Každé dítě mělo své dva květináče, které brzy překypovaly bující zelení. Kromě máty. Tam se nedělo nic. Po asi třech týdnech jsme s nejstarším objevili mikroskopickou rostlinku. Jednu jedinou. Ostatní bylinky jsme přesadili ven. To proběhlo bez velkého zájmu ze strany dětí. V následujících dnech koukám, že se rostlinkám venku příliš nedaří. Mno, u pažitky a máty pomohl odkopnutý drn rostlinek od babičky. Máta, kterou jsme seli, putovala také ven, ale jen protože se v květináči usídlily nějaké mušky a dost mě doma rozčilovaly. Zlomila jsem nad touhle mátou hůl. Květináč jsem nechala stát na zahradě s tím, že ho časem zlikviduju. A ejhle, sluníčko učinilo divy a rostlinka nebyla sama. Postupně se objevily další. „Dobře, když se tak snažíš, máš další šanci,“
![](https://img.signaly.cz/upload/5/6/b5006607e8d2cb78c4b8fe0f3d42ee/rajceZahrada02.jpg)
Rajčata jsme dostali od druhé babičky. Za oknem se jim dařilo a přetékaly zelení. Po přesazení pár rostlin do kyblíků mi hned to odpoledne ze dvou rostlin kluci otrhali všechny listy. Zbývající sytě zelené sazenice se i přes mou nejlepší snahu ve velmi krátké době proměnily v seschlé žluté ocásky. Po pár dnech dešťů vypadaly spíš jako sazenice rýže a ne rajčat. A tak jsem zlomila další hůl. Po zmrzlících putoval zbytek sazenic do záhonu. Ten den se manžel pustil do opravy zdi a jedno rajče neúmyslně zmizelo pod hromadou spadlého zdiva. Přežilo. Když jsem sháněla tyčky k rajčatům, zvládla jsem zpustošit nejen část živého plotu, ale i pro ten kousek zeleniny cedit vlastní krev (ne příliš vhodně zvolená veliká pila měla zuby jako žralok a trochu mě rafla). Podcenila jsem boj s růstem „zlodějů“ a tak se ocásky proměnily v mohutné keře. Měla jsem z toho radost, než jsem zjistila, že to taky není ideál. No, srdce zahradníkovo by nad mými pokusy zaplakalo nebo možná puklo smíchy Řekla jsem si, že žádný učený z nebe nespadl, co vyroste, to vyroste. Pak k mému velkému překvapení koukám, že se na těch nedomrlých mrzáčcích i na rozkošatěných potvorách objevily květy. A tak poctivě zalévám a očekávám, zda ty zelené pidi kuličky změní barvu pokud možno v barevném spektru směrem k odstínům červené.
![](https://img.signaly.cz/upload/5/6/b5006607e8d2cb78c4b8fe0f3d42ee/rajceZahrada01.jpg)
Uvědomila jsem si, když jsem se tak dívala na ten zdroj své rozmrzelosti a silných pocitů méněcennosti, jaký je ten Hospodin machr. On to s námi taky nemá lehké. Stavíme se na zadní, tváříme se chcíple či bujíme mohutně a on nás přese všechno nesmírně miluje a opečovává. A nikdy nad námi tu hůl nezlomí. Kdyby všichni na světě, on nikdy.
Tenhle příběh zatím nemá happy end. Žádná mísa rajčat či orosené mojito s lístky máty nám zatím na stole nepřistálo. Mě to postrčilo k větší pokoře a přijetí faktu, že ne vše je v mých rukou a silách a že to nemusí být vůbec špatné. Takže tak.
A třeba se to taky časem naučím – zahradničit (nikoli „zahrad ničit").
![](https://img.signaly.cz/upload/5/6/b5006607e8d2cb78c4b8fe0f3d42ee/logo-male kopie.jpg)
Komentáře
Zahradničení je hodně o tom nebát se a zkoušet to znova, i když se něco nepovede.
Mátu máme v záhonu s květinama, v polostínu až stínu od stromu a roste si tam už několik let aniž by se o ni někdo moc staral. Kousek jsme ji přesadili k osluněnému štítu a opět si roste bez problému, jen tu potřebuje občas zálivku.
S rajčaty taky nebývá problém, alespoň tady u nás. Pokud máte doma nějakého králika nebo slepici, tak před přesazováním do zahrady doporučuji udělat o něco hlubší důlek, do něj na dno malou lopatku hnoje, přehodit trochou hlíny a pak teprve zasadit rajče. Zároveň je potřeba dát pevnou tyčku a tak dva metry vysokou, protože ta rajčata pak hodně narostou. A rajčata hodně zalévat a vyštípat zálistky.
Jsem si vzpomněla, jak jsem první rok zasadila asi 20 rajčat... A tak 15 jich sežral nějaký hraboš či co :) Ale pak jsem si říkala, že kdyby se mi hned všechno dařilo, neměla bych se kam zlepšovat :)) Takhle se víc raduju z postupujících úspěchů...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.