Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr! Žalm 20,5

Když se zeptáte vševědoucího strýčka Googla na mateřství vyskočí na vás lavina obrázků klenutých těhotenských bříšek, obrázky sladce spících nemluvňat, šťastných usmívajících se „novorodinek“, spousta titulních stran různé literatury pro nastávající rodiče a sem tam nějaký femibion. Občas se mihne nějaká vyčerpaná matka s nemluvnětem na klíně. Jenže mateřství (ani otcovství) nekončí v okamžiku, kdy slavnostně odhodíme plíny potomka v dál. Nekončí, když dítě opustí dveře školky, aby následující září zamířilo směr škola, ani když z těch dveří vyjde naposledy. Nekončí, když dítě dostane řidičák, když se ožení či vdá, když něco ve svém životě pokazí, či naopak (což si všichni rodiče přejí) proplouvá životem bez větších karambolů. Nekončí ani když ratolest zemře. Mateřství - rodičovství je na celý život. Neodpáratelně, nezrušitelně.

Když jsem kdysi dávno jako dospívající dívka snila, jaké to bude, až budu mít v náručí to své miminečko, nešla jsem dál než ten Google. Vůbec mě nenapadlo, co všechno může následovat (pokud nepočítám pestrými barvami vymalované sny, jak potomka později budeme učit jezdit na kole, budeme společně celá rodina výletovat a budeme stále usměvaví a šťastní). Že se bude dítě vztekat, že bude urážlivé, bude mít své nálady, zbaví mě falešné představy o tom, jaký jsem kliďas, že nebudu vědět, jak s ním mluvit, že bude otravné, protivné, že co chvíli něco ztratí, zničí, někomu ublíží, jak moc se dokážou děti prudit mezi sebou, … to mě vůbec nenapadlo. Možná mi matná představa nějakých potíží hlavou kmitla, ale to se přece nějak zvládne! To bude maličkost! Že díky tomu vrnícímu bezbrannému uzlíčku poznám svou vlastní zbabělost, nemohoucnost, lenost a další temné stránky své osobnosti, jsem netušila. Na druhou stranu, že to vše s Boží pomocí a jedině s velikou láskou dokážu překonat a každý den překonávat zas a znova. Že uvidím, jak jsou naše děti mazlivé, jak moc mi důvěřují, naslouchají, jakou mají fantazii, jak dokážou být vytrvalé, jak se spolu smějeme, vrháme se společně do nových dobrodružství i spojenými silami překonáváme všední malé i větší překážky, jak si dokážou sourozenci vzájemně pomoci a zastat se jeden druhého, … Jak moc mě ten maličký drobeček dokáže změnit, přinutí mě jít do sebe, zapracovat na sobě a bude ten nejlepší a nejvytrvalejší trenér, kterého vůbec můžu mít a který mě nenechá usnout na vavřínech a potlačí mě dál a dál. Že z toho všeho vyjdu jako mnohem lepší člověk. A jak to vlastními nedostatečnými lidskými silami není možné zvládnout, jaká je to někdy dřina. A jak strašně moc je důležitá modlitba. Tohle všechno mě ANI VE SNU nenapadlo. 

Modrá něha, autorka A. Coufalová zdroj: internet

Mateřstvím vypisuje žena Hospodinu bianco směnku. Dej mi, co dáš a já to chci vzít. A On dává vždy to nejlepší, co má. A ví, co přesně potřebuji, co mi přebývá a čeho se mi naopak nedostává. Možná nepochopím Jeho vůli hned, možná to nebude lehké, ale já to chci vzít tak, jak to je. Díky tomu, že jsem maminkou, že jsem ženou, smím být něžná. Smím mít srdce obalené vatou něhy a laskavosti. Mateřství není vůbec lehké povolání, ale rozhodně stojí za to. A je to tedy klamavá reklama nebo není? Podle mě není. Dívčí snění je pouhým příslibem, střípkem, ve kterém se odráží kousíček skutečnosti. Skutečnost je tisíckrát krásnější a úžasnější. Všechno to, co jsem si přála a po čem toužila – to klenuté těhotenské bříško, spící nemluvně – jsem dostala a užila si je dosyta. Dostala jsem mnohem mnohem víc. Obsah románu se taky celý nevleze na obálku knihy. A já se těším na každou další stránku. Už jen pár stránek a začne další kapitola. 

"A moře může stoupat,
já už se nebojím.
Spočinu v Tvém náručí,
já jsem Tvým a Ty jsi mým."