PŘÍBĚHY STARÉHO PAŠKÁLU

Tiše stál v rohu místnosti. Kolem něj se nesl lehký dozvuk vůně kouře a pravého vosku. Kolik nejranějších vzpomínek mají lidé spojeny právě s vůní. Vůni kakaa v babiččině kuchyni, vůně čerstvě povlečených peřin, vůně maminčiny skříně. Vůně modlitby. Přes všechna svá zranění a šrámy stál pořád důstojně. Starý paškál. Do noční tmy tichounce vyprávěl své příběhy. Pojďte si je poslechnout se mnou.

Na svět jsem přišel v jedné malé dílně. Lidé, kteří tam pracují, vědí, že dobré věci potřebují svůj čas. Kvalitní a poctivou svíci nemáte za hodinu hotovou. Vědí to i včelky, z jejichž vosku jsem vyroben. Za jedinou kapičkou vosku, je neuvěřitelné množství práce neuvěřitelného množství včel. Když jsem tam stál, čistý a dokonalý, chopily se mě něžné ruce vrásčité jako staré dřevo a nesly mě opatrně jako miminko. Pan mistr, který si mě vzal do parády, byl starý a zkušený muž. Tiše mi broukal: „Ty budeš jedinečný. Ty jsi mé vrcholné dílo. Do tebe vložím všechno, co umím, všechno, co znám. Takového jako jsi ty, už nikdy nevytvořím.“ S převelikou pečlivostí zdobil moje tělo barevnými ornamenty, velikým křížem, znaky, které jsem neznal, květinami a listy a vyprávěl mi, co všechno mě čeká. Naslouchal jsem mu se zatajeným dechem. Když byl hotov, postavil si mne před sebe a dlouze si mne s láskou a hrdostí prohlížel. Druhý den přišly ženy a začaly hotové svíce balit. U mne se obdivně zastavily. „Starý pán mu určitě vyprávěl, že bude jedinečný. Tak jako každý rok všem před ním,“ řekla první. „Ale tenhle je opravdu jedinečný,“ povzdechla si druhá smutně. „Pan mistr už žádný další nevytvoří…“ Panu mistrovi se v noci přitížilo a ačkoli se časem zase uzdravil, už nikdy se k svému milovanému řemeslu nevrátil. Takový ani jakýkoli jiný mladý paškál už opravdu nikdy nevytvořil. Rozhodl jsem se, že nemůžu svého stvořitele zklamat. Z úcty a lásky k němu. Nechci, aby něco z toho, co do mě vložil, přišlo nazmar. Jsem dílo jeho rukou. Můj život je oslavou celé jeho práce, každého výtvoru za všechny ty dlouhé roky. Všeho, co vytvořil, čím byl, je i bude. Chci být tím, co ze mě můj stvořitel učinil a chci tím být, jak nejlépe to svedu. I když to bude nesmírně těžké a bude mě to stát všechen vosk, který mám.