Čtenářské okénko

Naše děti hodně a rády čtou. Hm, čtou. Číst umí pouze nejstarší (druhák), takže nečtou, rádi prohlížejí a listují, mají rádi, když jim někdo čte a milují audioknihy. Máme spoustu knížek. Ne vždy se s nimi zachází tak, jak by si zasloužily. Jsou sem tam potrhané, pomačkané, ošoupané. To je hlavni důvod, proč nechodíme do knihovny. Doufám, že k tomu jednou dojde, ale prozatím si netroufám. Naše knížky neleží zaprášené ve skříňce. Přetékají z poličky pod stolkem v obývacím pokoji, migrují ze skříňky a poličky do postýlek a zpět a jsou našimi věrnými průvodci a kamarády.

Knížka u nás funguje jako zaklínadlo. At jsou děti sebevíc rozlítané a divoké, stačí sednout, vzít knihu a číst. Během chvilky sedí jako pěny a poslouchají. Všichni čtyři. Tenhle trik se velmi osvědčil nejen doma, ale i u babiček. Mimochodem babička s dědou jim po večerech čtou pohádky přes skype (začalo to jarním lockdownem, kdy jsme se dlouho neviděli. Díky, babičko a dědo). Nejmladší syn, který je se mnou doma, těsně po odchodu sourozenců do vzdělávacích ústavů s rukou v bok se železnou pravidelností vážně zavelí: mami, dem si číst! Následuje pochod do ložnice, kde po téměř obřadném rozsvícení obou lampiček na nočních stolcích, roztáhneme několik knížek po posteli a listujeme. Tedy syn listuje. Mě je dovoleno vzít si dospěláckou knížku a začíst se také. Takto trávíme dopoledne minimálně půlhodinku, ve výjimečných případech (když je čas), klidně celé dopoledne.

Ráda bych vyzvedla některé knížky, které mají děti obzvlášť rády. Jsou to především tzv. okénkové knížky, knížky s odklápěcími okénky. Máme jich spoustu – atlas světa, knihy o přírodě a zvířatech, o autech, strojích, o vesmíru.

Další neopomenutelnou skupinou jsou nejrůznější komiksy. Čtyřlístek (i knihy), Asterix, Tintin, ….

Knížky obrázkové. Výborné, a ne drahé jsou knížky a sešity od nakladatelství Infoa (nedávno jsme přišli na to, že sídlí nedaleko mých rodičů a mamka kolem často jezdí). Jejich edice obrázkových sešitů Pro bystré oči je u nás velmi oblíbená.

Na jednu dovolenou jsem koupila dvě knížky plné bludišť – Staň se bludišťovým detektivem a Záhada zlaté věže od Bambooku. Netušila jsem, že celou dovolenou proležíme s horečkami. Knihy prodělaly křest ohněm. Zabavily stonající děti i mírně zoufalé rodiče. Detailní ilustrace lze zkoumat hodiny a hodiny a stále člověk nachází nové a nové detaily.

Oblíbené tituly, které dětem čteme jsou klasiky jako Pipi dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu, různé pohádky, Medvídek Pú, Neználek, O pejskovi a kočičce, Letopisy Narnie (tu zbožňují), Mikulášovy patálie, Broučci, Mach a Šebestová či Káťa Škubánek (tu teď zrovna čtou dětem prarodiče). U večere čteme Old Surehanda, manžel nejstaršímu synovi cestou do školy četl knihu Trosečníci polárního moře, oblíbené jsou i díla Julese Vernea – Cesta kolem světa za 80 dní, 20 000 mil pod mořem, Dva roky prázdnin, Robur Dobyvatel a další. Hltány všemi (a častým zdrojem smíchu díky citaci různých frází v dračtině) je deset knížek ze série Jak vycvičit draka (část z toho i jako audioknihy úžasně namluvené Davidem Novotným).

Audioknih nebo rozhlasových her máme plnou poličku. Nejčastěji děti poslouchají večer před spaním (pouze ty tituly, které už mají trochu oposlouchané. Když je příběh nový, poslouchají a neusnou u toho), nebo v autě. Sem tam si nějaké cd pustí i přes den. Občas hraje jedna pohádka v pokoji a druhá v obýváku. Posloucháme Hobita, Letopisy Narnie, už zmiňované Jak vycvičit draka, Příběhy včelích medvídku, Krtečka, Boba a Bobka, O letadélku Káněti, Tři bratry, Spejbla a Hurvínka, Medvídka Pú, Old Shatterhanda, Pata a Mata (ano, i němý seriál jde převést na audioknihu), Neználkovy příhody, a spoustu spoustu dalších. Náš nejstarší poslouchá občas i tituly z dospělácké knihovničky audioknih, např. K2 – 8611 m (kniha o výstupu prvního českého horolezce Josefa Rakoncaje s italskou expedicí v roce 1983). Nesmím zapomenout zmínit velmi originální a velmi ceněný dárek z jedněch předešlých Vánoc. Švagři a jejich dámy namluvily 12 příběhu z knížky Paní Láry Fáry, sestříhali a vypálili na 4 CD (pro každé dítě jedno). Hodně dlouho u nás pak nehrálo nic jiného.

Co nesmím zapomenout je novinka – gamebook. Nejstarší dostal pod stromeček gamebook Rytíři. Neuvěřitelným způsobem ho to chytlo. Seděl v tom ráno po snídani, po oběde a večer se superrychle převlékl do pyžama, jen aby stihl potřetí dojít do cíle – být pasován na rytíře. Cestou procházel různou krajinou – bažinami, horami, vesnicí, mohl navštívit prince nebo hledat draka, občas na něj číhalo nebezpečí, prostě dobrodružství se vším všudy. Za vysvědčení dostane syn druhy díl, který vyšel těsně před Vánoci.

Velmi ráda čtu. A doufám, že i našim dětem tahle náklonost ke knihám vydrží. Jsou knížky, které dětem záměrně nečteme z prostého důvodu – aby je mohly objevit samy (např. foglarovky – k těm zatím pouze vzdáleně přičichli, když jim děda četl kousek komiksu o Rychlých šípech). Když mi paní učitelka na třídních schůzkách říkala, že má náš druhák velmi širokou slovní zásobu, nepřekvapilo mě to. Nedávno mi říká: „Mami, já důrazně apeluji, pojď nám číst!!