Adventní dopisy (zde) měly k mé radosti velký ohlas. A nejen u dětí. Když jsem v půlce října posílala dopisy kamarádce, aby mi sdělila svůj názor, netušila jsem, že se jí zalíbí natolik, že je použije pro celou naši farnost. V kostelním prostředí pouze pohádkového skřítka vystřídal anděl Vendelín. Přepracováno za pět minut dvanáct. (Na začátku adventu dostaly farní děti v ozdobné obálce první dopis a list s informacemi pro rodiče, seznamem úkolů a odkazem pro stažení zbývajících dopisů. Dále bylo celé snažení v režii jejich rodičů).

Adventni věnec, dopisy Ježíškovi a jejich tvorba a náš anděl Vendelín
Anděl Vendelín od farních dětí (nástěnka v našem kostele)

Ani skřítka ani anděla jsem nechtěla kreslit, abych dětskou fantazii nesvazovala nějakou svojí představou. Farní děti byly vyzvány, aby Vendelína nakreslily. Naše děti mají Vendelína látkového. Původně jsem chtěla vyrobit jen okřídlenou obálku, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Nevadí. Náš Vendelín má přes rameno tašku, do které se vleze nějaká drobnost (občas nějaký bonbonek, maličký bloček pro každého, samolepky, ozdobná lepicí páska, nové vykrajovátko, ...). Čekal na děti v pokoji na okně nebo v kuchyni u adventního věnce, až se vrátí ze školy a školky. 

Teď, když už nepíše, se po něm děti často ptají. Proč už nepíše, kam odletěl (postavičku jsem už uklidila), jestli mu můžou taky napsat, atd.

Barborka s barborkou (doma nevykvetla ale venku stromy kvetly o 106), ořechy a sušení pomerančů
Věnec na dveře (z ruliček od toaletního papíru), přáníčka, andělské zvonění a punč
Rodinná modlitební loterie 
Prskavky, zelná polívčička a výroba svíček z voskových plátů (stačilo jen nahřát a smotat)

Úplně všechny úkoly jsme nezvládli. Dokonce i několik dopisů zůstalo nepřečtených (jeden víkend byly děti odjeté, občas jsme nestihli). Bezchybnaté to tedy nebylo ani u nás. Není třeba si ale něco vyčítat. Nebylo cílem v náročném adventním čase plném příprav a všelijakých besídek a posezení naložit rodinám další "otravnou povinnost", že po mě někdo zase chce něco navíc. Z úkolů se našim tygrům líbily prskavky, výroba krmítek, výroba svíček a přáníček (dělali jsme jich 26 kousků), andělské zvonění cinkalo takřka nepřetržitě a zelné polívky se snědl obrovský kotel. Barborka nám nevykvetla (tedy vykvetla takovým jiným způsobem), punč děti bavilo vařit, ale popíjela jsem ho víceméně sama, sušící se pomeranče začaly nevím proč plesnivět a do lesa jsme to skrze sílící nachlazení a následné horečky prostě nedali. Ale nevadí. Třeba si to střihnem v příštím adventu.

Krmítka a jiným způsobem kvetoucí barborka

Získala jsem pro mě velmi cennou zpětnou vazbu od čtyř rodin, o kterou bych se s vámi ráda podělila. První dvě rodiny jsou z Ostravy, třetí od Třebíče a čtvrtá z Nové Paky.

 

Adventní čas je čas plný očekávání, obzvlášť pro děti. U nás věšíme adventní kalendář, ve kterém je na každý den přichystaný perníček pro každé z nich. Letos v něm byl díky Áji Kuchařové také vždy dopis od skřítka Lupínka, který dětem vysvětlil, kdo byl Svatý Mikuláš nebo Svatá Lucie, připomněl tradice, navodil tu správnou zimní předvánoční atmosféru a dal malý úkol ke splnění. Největší radost z dopisů měl náš předškolní Jiříček (6 let), rád si se mnou o skřítkovi povídal a zajímal se, jak k nám chodí dávat ty dopisy, co asi řekne na náš výtvor či splněný úkol, jak se mu bude líbit náš vánoční stromeček a jestli uvidí i dárečky. Zkrátka ho to Adventní snažení opravdu pohltilo. Starší děti (ve věku 9 a 12 let) také dopisy četly, ale k úkolům se kvůli školním povinnostem a odpoledním kroužkům nedostávaly. Také jsem na doporučení Áji do adventních kapsářů dala vždy jeden dílek puzzle s optickým klamem autora Lavoia, který pak zázračně zapadl do celkového obrazu a po dokončení vyjevil hlavu dítěte v jesličkách. Tohle mile překvapilo i starší děti. Nutno říct, že jednotlivé dílky bylo třeba označit číslem a připravit očíslovanou mřížku pro vlepování, původní představa, že puzzle půjde složit podle barvy, byla mylná. Během několika prvních dní jsem ji rychle vyhotovila. Obraz je nádherný, ještě ho máme vystavený a obdivujeme. 

Moc děkujeme Áji za to, že přispěla ke krásně prožitému Adventu v naší rodině a těšíme se na její další skvělé nápady a doporučení. 

Markéta a Honza Kováčovi, děti Jonášek + Hanička + Jiříček

Zdroj Pinterest

 

Čau Áji,

musím říct, že na adventní snažení s Johankou jsem se moc těšila...... Starším dětem jsem byla ovšem nucena vymyslet jiné snažení (škoda, že nemáš i starší děti, abych ho mohla jen zkopírovat:-))

Dopředu jsem si vytiskla všechny dopisy, nastříhala je, schovala na "bezpečné místo". Vystříhala 24 kartiček obrázků a pečlivě je na rubové straně očíslovala, aby nedošlo k jejich záměně při lepení na předlohu.....:-). Což se v průběhu adventu ukázalo - chyba se vloudila...... Ježíškova hlavička se ne a ne ukázat i pár dní před Jeho narozením...... V utajení - jsem se snažila jednotlivé, už nalepené obrázky znovu přestřihnout a podle předlohy výsledného Ježíška je znovu nalepit. Úkol to nebyl tak jednoduchý, jak jsem předpokládala, ale aspoň jsem si mohla jednotlivé dílky znovu detailně prohlédnout a obdivovat genialitu jeho malíře...... Nakonec se vše zdařilo a já vítězně výsledný obrázek - teď už rýsující se - připevnila na ledničku. Při prvním projití Johanky kolem ledničky se výsledek mé tvrdé práce potvrdil při jejím prohlášení - jé mami, to bude asi Ježíšek......! (do té doby jsme si celá rodina - včetně mé předstírané nevědomosti - lámali hlavu nad výsledkem každodenního pečlivého lepení.....:-))

Dopisy do obálky od anděla Vendelína jsem Johance chystala vždycky dopředu večer na stůl. S výjimkou asi dvou ranních Johančiných zjištění, že Vendelín dnes ještě s dopisem nedorazil a asi má hodně práce (maminka večer taky a tak na dopisy vyčerpáním zapomněla....) se mi vše dařilo....

Louskali jsme oříšky, zdobili věnec, vařili polívčičku..... Johanka v průběhu adventu kreslila Ježíškovi a Vendelínovi obrázky a diktovala mi jim dopisy. Jejich znění, podobu Vendelínovu a výsledek naší usilovné lepící práce přikládáme....:-D 

A tak se u nás Ježíšek narodil......a nejen na ledničce.......

Mějte se krásně a děkujeme jejímu autorovi Áji, že jsme si letos nemuseli, my rodiče, s přípravou adventního snažení lámat hlavičky.....

Pavla, Johanka a zbytek naší 6ti členné rodiny Pražákovy


Ahoj Ajinko,

chtěla jsem Ti moc poděkovat za milého Lupínka! Vydržely jsme až do včera (24. 12.), bylo to moc milý, plnily jsme úkoly jak o život. Bude mi úplně chybět a dětem taky. M. mu napsala dopis, proč se nám neukáže, tak budu muset něco vymyslet :-) Moc se jí líbila i grafika a obrázky v dopise (já to vybarvila všecko pastelkama). Taky se mi líbilo že jsme i lepily ten vánoční obrázek Ježíška. Skoro do posledního dílku to pořád nepoznaly:-D Taky jsme losovaly z klobouku lidi - blízké, za které se modlíme (měly tam vytištěný obličej). To bylo moc milý, vždycky jsem se snažila těm osobám třeba i dát vědět, že se za ně modlíme. 

Líbilo se mi, že když jsme s námahou dotvořily andělíčka od M. (přilepila jsem si prsty vteřiňákem - tekl kudy neměl. Snažily jsme se totiž, aby byl přesně podle jejích představ), tak ona ho pak dala babičce - takovou dal práci!:-) A řekla jí, že jí ho dává aby jí uzdravil nožičku (v listopadu měla skříplej nerv v zádech:-) tak to bylo moc hezký gesto od ní:-) no teď ho máme stejně vystaveného v kuchyni:-)

Tak moc díky za všechno. Nejlepší advent za posledních 30 let:-)
Mějte se požehnaně! A.


 

Ahoj Ájo,

MOC DĚKUJEME za krásný nápad a realizaci, advent s Lupínkem nás moc bavil a "donutilo" nás to udělat věci, ke kterým bychom se třeba jen tak neodhodlali.

Samozřejmě nadšení postupem času trošku upadalo (ale my to tak máme zatím s většinou dlouhodobých věcí) a né vše jsme splnili, ale o to myslím ani nešlo. Líbily se mi zajímavosti o svatých toho dne i podtexty některých zvyků. Tobiáš (skoro 4) zase pořád spekuloval, kde ten Lupínek asi bydlí a jak je velký.

Posílám i pár fotek (Pomeranče jsme upgradovali na pomerančovou kůru a dělali z ní koření do svařáku.). 

Ještě jednou díky a vše dobré do nového roku!

Anička (ANIIK)

(dopisy byly redakčně upraveny)