Fotí dnes snad úplně každý. Foťákem, mobilem, zrcadlovkou či kompaktem. Profesionálům i laikům plní disky tisíce a tisíce fotek. Speciálními plniči disků jsou rodiče malých dětí. Ti otrlejší dokážou fotký úspěšnè třídit a promazávat. U nás tuto funkci vykonává manžel - já na to prý mám příliš lehkou ruku. Některým se podaří i zálohovat a jednou za čas i vyvolat a vložit do alb či vytvořit fotoknihu. A nám se to, myslím, daří.

 (rostouci hromada fotoalb a alba dětí)

(fotoalbum první - z doby před svatbou)

(svatební)

(každé naplněné fotoalbum je opatřeno obsahem)

Moji rodiče mají plnou skříň fotoalb. Většina společných, pak nějaké soukromé - každé dítě (je nás 6) mělo jedno až dvě alba s fotkami z narozenin, školního focení, křtin, přijímání a společného rodinného focení u fotografa. My s manželem jsme začali společné fotoalbum vytvářet ještě v době, kdy jsme spolu chodili (pak kolovalo mezi svatebními hosty). Další následovala. I každé dítě má svoje album. 

Společná alba jsou plná fotek lepených na oboustranně lepící čtverečky (rožky jsme zamítli hned na začátku - fotky z nich vypadávají) a ručně dopisovaných popisků a kreseb (pastelky). To je moje práce. Kdysi jsem psala barevnými tušemi (tuš totiž nevybledne), dnes už používám lihové fixy (ty snad taky nevyblednou). 

A jak to máte vy?