Moc rádi cestujeme. A moc rádi cestujeme s dětmi. Po narození třetího dítka jsme pořídili auto. Chvilku jsme si zvykali. Přece jen oproti cestování jinými dopravními prostředky má doprava autem svá specifika. Naše auto používáme spíše pro delší výjezdy mimo město (ve městě jezdíme až na výjimky stále MHD).

Máme štěstí, že našim dětem není v autě špatně, nebolí je bříška ani nezvrací. Myslela jsem si, že ty děti, co jezdí autem pravidelně od malička to mají automaticky, ale různé (zpětně vyprávěné už úsměvné) historky kamarádek mě přesvědčily, že „dítě vozící se od miminka = v autě nezvrací“ pravidlem rozhodně není.

Na cesty nevyjíždíme bez většího množství kukuřičných křupek, někdy jablek, sušenek, namazané svačinky, pitíček a solidní zásoby vlhčených ubrousků. Nechybí ani hračky. Většinou drobnější – autíčka, figurky, maňásci, … Maňásky jsem vyráběla z obyčejných ponožek. Máme tři, jmenují se Pišta, Fišta a Ferda (ten je vyrobený z malé dětské ponožky, která lépe pasuje na dětskou ručku). Ať už s maňásky děti mluví, ukazují jim, kudy jedeme, co právě dělají, nebo se s nimi jinak zabaví, je to fajn způsob, jak využít staré nebo liché ponožky. Dobré je mít s sebou něco, do čeho se dají hračky vkládat, např. malý plastový kyblíček, látkový pytlík, v nouzi postačí klidně i obyčejná čepice. To je totiž velmi oblíbená činnost především mladších dětí – vkládat něco do něčeho a zase to vyndávat. Tuto kratochvíli vydrží vykonávat klidně i tři čtvrtě hodiny. A co kluky hodně baví v poslední době, je něco si „zapisovat“ nebo zaznamenávat do starého diáře (neumějí zatím psát, nebo já neumím jejich záznamy číst, takže mi to musejí zpětně překládat).

(Ferda a Pišta.)

Na internetu najdete spoustu tipů na hry, které je možné hrát v autě. Nemluvě o spoustě her, které si můžete koupit.  Nám se kromě pouštění nejrůznějších audioknih a rozhlasových her (hitem je Neználek, Letopisy Narnie, Dva roky prázdnin, O letadélku Káněti, Medvídek Pú a další) osvědčilo „hrát“ na vyprávění pohádek – vyprávíte a více či méně do vymýšlení a vyprávění pohádky zapojíte dítě, do předem připravené mapy zakreslovat, kde už jsme byli (třeba připravit mapu předem a dítě na cestu vybavit pevnou podložkou a nějakou pastelkou či fixou) – mimochodem kreslení nebo spíš čmárání na papír baví i roční dceru. Abecedu na procvičení jemné motoriky (ke stažení zde), slovní fotbal a podobné hry zkoušíme, prozatím s ne příliš velkým úspěchem. Co je také zatím baví pouze částečně a zatím nevyužíváme jejich plný potenciál jsou kartičky s obrázky předmětů, které hledají za oknem auta.

(Mapy na cestu do italského Caorle a na Šumavu. Uvádím i počet kilometrů, které už jsme ujeli, někdy i kolik nás ještě čeká. Když se děti ptají, stačí kouknout do mapy a hned znáte odpověď)

S takovými kartičkami se totiž dá podnikat spousta věcí a nejen při cestě autem. Třeba se dá podle těchto kartiček vyprávět příběh či s mladšími prolistovávat a pojmenovávat, co na obrázku je. Pro starší (klidně i dospělé) můžeme rozdat určitý počet karet a kdo se první zbaví všech karet, ten vyhrál. Je dobré (na opravdu dlouhých cestách) po uplynutí konkrétní předem určeném doby, dovolit každému hráči zbavit se některé z karet dle vlastního výběru. Nebo mezi karty zamíchat žolíky, kteří slouží ke stejnému účelu, a to především mimo určený „odkládací čas“. Karty, na kterých je znázorněno 120 předmětů (různé druhy aut, stavby, lidi, zvířata, …) a jsou doplněny 12 žolíky, dávám níže ke stažení.  Doporučuji vytisknout na tvrdý papír, v ideálním případě i zalaminovat. Stačí vytisknout, rozstříhat a může se jet na nějaký ten dlouhý výlet. ?

karty-do-auta.pdf

Přeji vám spoustu šťastných návratů domů.