Před více než třemi měsíci jsem přemýšlela, čím rozbijeme klidnou hladinu nastávajících prázdnin, které jsou pro nás obdobím sucha (programy a kroužky, na které přes školní rok chodíme, nejsou, přátelé a kamarádi jsou různě rozjetí po dovolených nebo babičkách). Ne, že bychom my nikam nejezdili, ale letos kromě několika pár návštěv byly prázdniny opravdu prázdné. A rodinná dovolená byla naplánována až na září.
Je to jednoduché. Stačí jenom něco vymyslet. A tak jsme se do toho dali. Pár sešitů a (ze začátku) trošku izolepy a dva prázdninové deníky byly na světě (pro každého synka jeden). Na internetu lze najít i předtištěné deníky, ale obyčejný sešit nám ponechával větší svobodu. Kluci ze začátku zapomínali, ale pak si na deníky mysleli sami a každou chvilku přišli s tím: „Tohle dáme do deníku.“ Do deníků jsme tak lepili kde co - obaly od bonbonů, pohlednice a dopisy, které nám přinesl pošťák, vstupenky, listy ze stromů, mušle, peří nebo i třeba obrázek fatimských dětí. Na závěr jsme vše doplnili fotkami. Se starším synkem jsme každý večer připisovali i to, co se mu za celý den nejvíc líbilo a on za to pak děkoval při večerní modlitbě. A mě deníky motivovaly, abych každý den vymyslela aspoň nějakou maličkost, kterou by stálo za to zapsat.
A co jsme teda dělali? Chodili jsme na dopravní hřiště, k řece házet kamínky do vody a cáchat se, na kolo, na procházky do lesa, dělali jsme razítka z brambor, vyráběli a posílali pohledy, kreslili štětcem a barvami, vyráběli pruty a lovili ryby (víčka na magnety), pekli bábovky a jiné buchty, slavili svátky a taky narozeniny od Barunky, piknikovali u řeky, obtiskovávali listy ze stromů, brouzdali se v řece a objevovali nové ostrovy, sekali u babičky trávník, hráli si na písku, spali pod širákem i pod stanem, vařili si na vařiči, hledali konkrétní barvy kytek, káceli suchý stromek, vyráběli ruční papír, hledali poklad kapitána Modrovousa, stavěli z dřevěné palety loď s plachtou, kotvou a malinkou vlaječkou a dali jí jméno Maule, stříhali túje, jezdili celá rodina na kolách, zkoušeli vyrobit domácí zmrzlinu, koupali se v bazénku na balkóně, hráli si s plastelínou, sbírali peříčka od holubů, foukali bubliny, vyráběli duhové skvrny (namočením černého papíru do vody, kam jsme nalili trošku bezbarvého laku na nehty), malovali jsme vodovkami, olejem a solí a koukali jak na sebe olej, voda a sůl vzájemně působí, vyráběli vějíře a deštníčky a o víkendech výletovali – ostravská ZOO, zřícenina Vikštejn u Vítkova, Žermanická a Těrlická přehrada, bazén v Bohumíně, k babičce do Zábřeha a k babičce do Bílovce, Brno, Bílsko, Brumov-Bylnice a další. V září jsme vyrazili na cesty a navštívili Gdaňsk, pak strávili týden na Šumavě a dovolenou i deníky zakončili v italském Caorle.
Je toho opravdu dost a deníky jsou opravdu plné prázdnin. Voní po vylisovaných kytkách a dohromady drží silou vůle a taky díky kilometrům izolepy. Na zadní straně deníku (je ze starých prvňáčkovských sešitů – s cenou ještě v Kčs) je napsáno: Až dosloužím, chci do sběru! Myslím, že naše deníky do sběru nepůjdou. Kluci si v nich rádi listují, a ještě radši jsou, když jim z nich čtu. Ptají se, kdy budeme dělat tohle a to, kdy zase pojedeme tam a tam a taky jak to bylo dál.
Přiznám se, že dvojité psaní do dvou deníků mě už ke konci mírně unavovalo, ale stálo to za to. A doufám a věřím, že příští červen mě tísnivý pocit z prázdninových dnů už nepřepadne. Protože v tomto případě platí heslo, jaké si to uděláš, takové to máš.
Komentáře
Teda Aničko, Ty jsi správná Matka!
Takovému "obyčejnému" deníku se zdaleka nevyrovná žádný tablet, mobil ani jiné moderní zábavné vymoženosti......
Smekám!
My jsme si s bráchou taky jako malí psali prázdninový deníky a mám ty svoje schovaný dodnes :).
Opravdu krásný nápad a provedení!! :)
To je perfektni! :-)
Dokonalý! Kolik je dětem? Taky bych něco takového do budoucna chtěla udělat, syna si myslím už by to bavilo, ale mladší asi ještě moc ne. Ale je to úžasný nápad!! :-)
@Anežka Jindra má 4,5, Ondra 2,5 a Barunka rok (ale ta si jen prohlížela). Je to vždycky o té mamince, která dbá, aby se zapsalo i když se dětem nebo i jí nechce, není čas (několikrát jsme zapisovali zpětně). Většinou starší diktoval nebo doplňoval, co mám psát, sem tam jsem to napsala a pak mu to četla, jestli jsem na něco nezapomněla. Jen asi dvakrát se stalo, že jsem zapisovala úplně sama. Když byli kluci na prázdninách, velmi poctivě se toho zhostili babička s dědou a dokonce doplnili i kresby.
Naprosto úžasné!
Rok 2018 - letosni deniky:
https://zeny-matky-manzelky.signaly.cz/1809/stranky-plne-leta
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.