Daleko předaleko, dál než je za devatero řekami, horami a kdoví za čím ještě, dál než je království smutku, dál než je království Radosti se nacházelo jedno malebné malé královstvíčko.
A v tomhle malebném malém královstvíčku vládl moudře a spravedlivě král Medvěd.
Jeho dcera byla velmi krásná a hloupá také nebyla a jak to už u pěkných princezen bývá neměla ani princezna Myška nouzi o nápadníky.
Jedním z nich byl zlý a strašlivý drak Piškot.
Mnoho princů odešlo od princezny se slibem že ji tohoto nepohodlného nápadníka zbaví, jenže žádný se dosud nevrátil. Drak totiž bydlel kapánek z ruky. Jeho domovem byl polorozpadlý hrad na konci světa, což bylo to velmi smutné a strašidelné místo.
I nejstatečnější ze statečných se děsili strávit třeba hodinu poblíž toho místa. Tvrdilo se, že tam žijí nejděsivější z děsivých tvorů, kteří jsou staří jako svět sám a nebojí se vyjít ani za denního světla, které v těch místech nemělo daleko do černočerné nejčernější tmy. Drak měl tak v té krajině velmi málo návštěvníků a pouze velmi velmi velmi vzdálené sousedy.
Jednou však stanul před králem a princeznou rytíř ŽiRafák
Slíbil, že se do roka vrátí s drakovou hlavou nebo se nevrátí vůbec.
A tak vsedl na svého bujného oře a jel. Jel pod hvězdami, pod sluncem, putoval pouští i pralesem, přešel hory a moře,jel větrem i horkem a kolik dobrodružství zažil, není ani možno vypovědět. A pak po mnoha měsících únavné cesty dospěl k dračímu hradu na konci světa.
Odvážně vstoupil za hranice drakova království děsu a hrůzy, když tu ...
ho přes nos jemně pohladila líbezná vůně. Čichal, čichal a pořád nemohl přijít na to odkud ta vůně přichází. Pak ho ale jeho rytířský nosík přivedl do drakovy kuchyně. A tam spatřil toho děsivého a hrozivého draka jak mírumilovně stojí v bílé zástěře u plotny a něco klohní. Mohlo by to působit komicky, když tu se drak otočil...
a spatři ŽiRafáka jak stojí ve dveřích a nechápavě čučí. Rytíř ŽiRafák tasil meč připraven tak na strašlivý dračí útok. Drak ale jen netrpělivě broukl, vzal ze stolu vařečku a opět se otočil k plotně.
Rytíř zrozpačitěl. Na takovéhle chování u draků nebyl vůbec zvyklý. Draci na vás přece nekoukají, jak na otravné děcko, které zase něco chce. Chvilku tam stál, pak schoval meč a šel se podívat blíž. Drak dokonce ustoupil, aby lépe viděl a pak mu dal i olíznout vařečku. A tak netrvalo dlouho a z těch dvou se stali přátelé.
Rytíř ŽiRafák se dozvěděl, že drak je vlastně chudák. Strašně rád něco vynalézal, ale jeho vynálezy si ani nikdo neprohlídl, protože se ho všichni báli. A nebyly to jen nějaké vynálezy, třeba taková past na nudu, patent na rozum, nebo tabletka proti opuštěnosti, kterou sám málem předávkoval.  Drak měl dokonce jednu slabůstku, měl k smrti rád piškoty. Právě ta vůně rytíře přivedla k drakovi. A nějaká princezna?? Na co by mu byla?? Dá se to rozšroubovat? Jak taková princezna funguje? Že se nesmí šrubovat? Tak to nebude nic pro draka vynálezce! Když tohle rytíř zjistil počkal do rána, rozloučil se s kamarádem drakem, pozval ho ať se taky někdy ukáže a ujížděl zpět za princeznou.
Bylo to přesně na den rok když se vrátil. Králi a princezně všechno vysvětlil. Na svatbu pozvali draka a ten jim napekl spoustu piškotů. Drak už se potom nikdy nevrátil do hradu na konci světa a vynalézal v království krále ŽiRafáka a královny Myšky. A pokud neumřeli tak tam žijí šťastně až dodnes.