Co vás čeká, usednete-li na perfektně rozvrzanou židličku na školní recepci v roli ubytovatele? Kromě bolení zad, luštění sudoku a čekání, až vám někdo doveze chladnoucí pozdrav od Sodexho, je tu pár milých povinností, kterých si řadový účastník CSM neužije.

Hned ráno, když hbitě vyskočíte ze spacáku a místo rozcvičky přesunete várnice s čajem z bodu A (u dveří) do bodu B, kde se bude vydávat snídaně, vymyslíte v poklusu rafinovaný budíček, který zaručeně všechny postaví na nohy a taky naladí všechny ty zatím nic netušící a zatím klidně chrupající broučky a berušky do té správné ranní letní svěží nálady, která vás samotné nikdy neopouští a je náladou celého setkání, tedy do nálady radostné. Ještě předtím než s plechovým hrnkem a vidličkou, pomocí kterých chcete vyprodukovat ten blahodárný budíček, vlezete do jámy lvové, nezapomeňte v tělocvičně, kde spí slabá stovka kluků a nejdou otevřít okna, pustit ventilaci. Stručně popřejete dobré ráno, ujistěte, že zvuky, které vytrhly nebohé spáče z říše snů, nejsou zvuky, které vydává bortící se budova, a kvapným tempem se přesunete budit jinam. Když je člověk rozespalý, může pochopit zcela jasné skutečnosti zcela nesprávným způsobem. Vy se proto prozíravě ukliďte dřív, než vaši procitlí broučkové pochopí, že po nich opravdu chcete, aby vstávali.

Po nakrmení zástupů odtáhnete várnice zpět z bodu B do bodu A, přitom ještě tu a tam nahlédnete do tříd a probudíte ty, které váš budíček nechal chladnými. Další dvě až tři hodinky protančíte veškeré chodby, sprchy a záchody s mopem a vozíčkem s čisticími prostředky. Na ty pozůstalé, celé rozesmáté a šťastné z toho, že vás vidí, na ty co vás nedokázali opustit a co vám vesele ťapkají po čerstvě umyté podlaze, se také roztomile a šťastně usmívejte. Když přivezou oběd, statečně a hladově ho zbaštíte jako všichni stateční a hladoví účastníci. Nemáte nic lepšího, možná jen o to, že si většinou vychutnáte oběd studený. Po stejně geniální večeři, jako byl oběd, se vám začnou trousit ubytovaní zpátky na ubytovnu. Možná se jim nebude líbit, že musí pořád ukazovat visačku, že vám nestačí vidět jen šňůru nebo zadní stranu. Ano, mají pravdu, vy si pamatujete všech těch pět šest tisíc účastníků jménem, příjmením a u většiny znáte i rodinné vztahy o čtyři generace zpět, jenže řád je řád, platí pro všechny bez výjimky a musí se dodržovat.

Když mine půlnoc, zamknete dveře a jdete zahánět posledních pár neposedů do spacáků. Když už konečně první skupinu přemluvíte, aby nehulákala, přibude vám k těm zbylým čtyřem hulákajícím nová hulákající banda, která stojí před školou a snaží se vlámat dovnitř. Do relativního klidu se škola zahalí kolem třetí hodiny ranní. Do doby, než přijdou další křiklouni, si můžete jít lehnout. Zbývá vám jen doufat, že vás probudí až ranní příjezd várnic s čajem.
Tak vypadá přibližný popis klidného dne. Může být mnohem, mnohem hůř, počínaje ztracenou občankou a zemětřesením způsobeným posunem táborské litosferické desky pod desku českobudějovickou konče. Z programu sice máte minimum, rozhodně se ale neflákáte. To vám může potvrdit všech 120 táborských ubytovatelů. Neodpočinete si, ale s tím jste jako člen přípravného týmu ani počítat nemohli. Nezáleží na tom, jaký zážitek si odnesete, hlavní je, aby to byl zážitek hluboký!